fotogalerie

Jana Budaře fotil Tomáš Beran 2016 část 3 - YLLIAN

foto: Tomáš Beran

YLLIAN
 
       V ruce jsem svíral studený klíč a ostřil jsem do hluboké tmy před sebou. Uviděl jsem cosi nadpozemského - mladého probouzejícího se draka.
V nozdrách mu tancoval žár, protože jeho dechem je oheň - pradávný a pravdivý jako sama smrt.
Protáhnul křídla a ostře s nimi mrsknul, až to prásklo jako rána bičem.
Šupiny na jeho svalnatém těle se tetelily tísíci odlesky zlatavého světla, smyslně zářily, i když všude kolem byla absolutní tma. Oči mu plály hedvábnou modří. Takovou, jakou je možné zahlédnout za úplňkových nocí v očích delfínů. Delfíni a draci mají mnoho společného.
Díval jsem se do hluboké tmy a viděl svého draka.
Krk měl rozedřený do krve od špinavého řetězu, jímž byl připoutaný ke skále. 
Opatrně jsem došel až k němu.
"Odpusť mi, draku," zašeptal jsem a polykal své slzy.
To já ho svázal řetězem, to já si myslel, že tím chráním sebe i jeho.
Opatrně jsem se dotknul jeho ran, které bolely i mě.
Odemknul jsem těžký zámek, řetěz s řinčením žuchnul na zem. 
"Leť." řekl jsem prosebně hlasem plným studu. 
Drak pomalu přiblížil své nozdry k mému obličeji.
Teď mě zabije, ukousne mi hlavu, rozsápe mě na kusy napadlo mě a bál jsem se nadechnout. 
"Už se nebojíš, že budu budit hrůzu?" řekl pomalu drak a svýma nelidskýma očima mi hleděl až do útrob. 
"Ne. Přeju si, aby každý viděl, jak jsi nádherný, silný a vznešený," zašeptal jsem.
Drak protáhnul své ztuhlé tělo a sklopil hlavu. 
"Leť! Leť, kam chceš! Už můžeš!" 
Neviděl jsem mu do očí, ale byl jsem si jistý, že pláče. Cítil jsem jeho slzy v mém těle. 
"Dáš mi jméno?" řekl po dlouhém, smutném tichu.
"Ano."
"Děkuji ti."
Jeho křídla se napjala a velmi opatrně rozprostřela nad lesklým tělem. Teprve teď, jsem poprvé uviděl, jak silná a obrovská jsou. 
“Yllian.” Zašeptal jsem drakovo jméno a uvnitř jsem cítil, že jeho srdce se dotklo mého.
Poprvé v životě jsem pocítil, jaké to je - mít křídla.
...
Vím už, že se vždycky vrátím
Vím už, že všechno neztratím
Vím už, že jsem hledající
V letu něžně padající
Myšlenkou se zvedající
vlající svou věčností
Vracející se
delfín.

Už vím, že smím být vidět

Vím už, že jsem stávající
Nekonečně pevně doufající
Měnící své zdánlivosti
Roztoužený ve věčnosti
Lapený svou pozorností
Se zlostí smířený
za pochybnostmi
Bez vin.

Už vím, že smím být vidět
 
 

Zpět na fotogalerie