Uletěl Orlovi

Mirka

 

Budař/Budař

 

Řek jsem jí Mirko, Mirko, Mirko

život je jako pírko

ve větru

 

Jsou chvilky hezký, jsou chvilky těžký

a stejně nakonec

skoro pořád

chodíš pěšky

 

A když si sedneš, anebo lehneš,

probudíš se, pak zase spíš a pak si řekneš,

život je jako pírko ve větru

 

Mirka mi pak šeptla,

že co se pírka týká,

že se to tak často říká

takhle nějak fádně

vnímá to však stejně,

když se cítí špatně,

jak se říká na dně.

 

Jako by jí zvláštní vítr

nesl kamsi s hejny pírek

a do krabičky od sirek

má chuť se někdy schovat

a normálně se zavřít

a tak nějak tam dožít.

Já jsem chvíli mlčel

popřemýšlel o tom

a pak jsem prostě řekl:

 

Jsou chvilky těžký, jsou chvilky hezký

a stejně nakonec skoro pořád

chodíš pěšky

 

Mirka se pak zvedla

chvíli na mě koukala,

mlčela, koukala, koukala a mlčela 

a pak šla domů

pěšky